Knihu The Salt Fix od Jamese DiNicolantonia recenzujeme před jejím překladem do češtiny. Proto ji zde uvádíme jejím originálním anglickým názvem, který by se dal přeložit jako Oprava soli. V podtitulu knihy stojí: „Proč to experti nepochopili a jak jezení více (soli) může zachránit váš život.“ V případě, že ji bude nějaký vydavatel překládat do češtiny, ji do článku zapracujeme pod českým názvem.

James DiNicolantonio ve své knize tvrdí, že dodržování výživových doporučení ohledně omezení příjmu soli pravděpodobně nepomáhá snížit krevní tlak a pro většinu lidí může mít nepříznivý účinek. V knize se doporučuje konzumovat sůl v libovolném množství podle chuti. A místo soli minimalizovat konzumaci cukru.

Tohle je samozřejmě diskuze, která nás v Nesolu zajímá a proto jsme knihu The Salt Fix prostudovali a v několika článcích ji rozebereme. V první řadě se budeme snažit o objektivní zhodnocení dostupné vědecké literatury, na jehož základě si poté dovolíme i subjektivní hodnocení zmíněného díla.

Mýlí se experti ohledně soli?

Kniha staví argumentaci na předpokladu, že národní i mezinárodní výživová doporučení nejsou založená na vědeckých důkazech a jsou v rozporu s našimi znalostmi o soli a přirozenou potřebou soli v lidském těle.

Autor v knize tvrdí, že předchůdci člověka konzumovali stravu s vysokým obsahem soli a obdobně i lidská populace v 16. až 19. století konzumovala vysoké dávky soli. Tato tvrzení nicméně neopírá o žádná studie ani data. Dále argumentuje, že vědecké poznatky, které stojí za stravovacími doporučeními o soli, jsou pochybné a přesvědčení, že omezení soli je nezbytné pro prevenci a odvrácení hypertenze, je mylné.

Toto tvrdí s odkazem na několik pozorovacích studií a krátkých experimentálních studií. Z nich vyvozuje, že strava s nízkým obsahem soli nepřispívá ke snížení krevního tlaku a může dokonce zvýšit riziko kardiovaskulárních chorob, metabolických poruch a obezity.

Celou knihou se prolíná teorie, která tvrdí, že zatímco sůl začala být démonizována jako důvod nárůstu chronických nemocí, zcela se zapomnělo na cukr a cukrovarnický průmysl si mnul ruce. Kniha končí dietním programem pro čtenáře, jenž má za cíl najít optimální množství soli, bez omezování se. Kniha také čtenáři pomáhá identifikovat zdroje přidaného cukru a rafinovaných sacharidů, které by ve stravě měly být přísně redukovány.

Sůl nebo cukr?

Podle hlavního tvrzení knihy není příčinou epidemie hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění sůl, ale cukr.

Cukr samozřejmě přispívá k přibývání na váze a špatnému zdravotnímu stavu včetně vysokého krevního tlaku (tím, že způsobuje nadváhu). Kniha ale vytváří falešnou domněnku, že výživová politika by se měla zaměřovat pouze na cukr a neřešit sůl. Nicméně pro účely této recenze se budeme soustředit na zdravotní tvrzení týkající se soli.

Shrňme si zdravotní tvrzení prezentovaná v knize:

• Dieta s vysokým příjmem soli nepřispívá k vysokému krevnímu tlaku ani onemocněním srdce.
• Diety s „nízkým“ příjmem soli (tj. odpovídající výživovým doporučením) jsou škodlivé pro kardiovaskulární a metabolické zdraví.
• Zvýšení soli nad doporučené hodnoty pomůže zlepšit zdravotní stav, snížit chuť na sladké a podpoří snížení hmotnosti.

Popořadě je můžeme rozebrat.

Tvrzení 1

„Dieta s vysokým příjmem soli nepřispívá k vysokému krevnímu tlaku ani onemocněním srdce.“

Toto tvrzení se dá najít na straně 34, 67, 69, 71 a 102.

Jak dobře je toto tvrzení podpořeno současnými důkazy?

Velké množství vědecké literatury na toto téma naznačuje, že tvrzení je nepravdivé. Souhrny výzkumů na zvířatech i lidech dávají dohromady přesvědčivý obraz o tom, že vysoká spotřeba soli přispívá k vyššímu tlaku. A protože vysoký krevní tlak je považován za jeden z hlavních faktorů ve zvyšování rizika kardiovaskulárních chorob, znamená to, že čím více soli jedinec sní, tím vyšší má riziko, že zemře na onemocnění srdce a cév.

Vyšší příjem soli je často vedlejším efektem konzumace velkého množství průmyslově zpracovaných potravin a někdo proto argumentuje tím, že vinit bychom měli tyto zpracované potraviny a ne sůl. Ale ze studie provedené na štíhlých a velmi aktivních pastýřích z Keni, kteří měli velmi omezený přístup k průmyslově zpracovaným potravinám, vyplývá, že vyšší slanost pitné vody je spojená s vyšším krevním tlakem. K podobnému výsledku se dostala i studie provedená na mladých Bangladéšanech.

Nicméně obě studie jsou pozorovacího typu a neposkytují tak nejsilnější důkazy.

Když se však podíváme na kontrolované studie s náhodnou kontrolní skupinou (randomized controlled trial), objevíme i tady důkazy, že snížení příjmu sodíku vede ke snížení krevního tlaku. Tento typ studií platí za zlatý standard ve farmacii a poskytuje silnější důkaz než pozorovací studie. Několik meta-analýz randomizovaných studií s kontrolní skupinou poskytuje dokonce důkazy o vztahu mezi příjmem sodíku a krevním tlakem (tj. prokázaly, že větší snížení příjmu sodíku vede k většímu snížení krevního tlaku). A zdá se, že to platí zejména u osob se zvýšeným krevním tlakem.

Tyto meta-studie vyřadily způsoby léčby, které kombinovaly snížení sodíku společně s dalšími přístupy, jako např. zvýšení draslíku. Přesto stojí za zmínku, že několik dvojitě zaslepených studií, při nichž účastníci užívali alternativu soli obohacenou o draslík (jako Nesol), ukázalo významné snížení krevního tlaku a výskytu kardiovaskulárních příhod v porovnání s kontrolní skupinou účastníků, kteří užívali standardní sůl (100 % chlorid sodný). 

Zastánci soli argumentují, že draslík má v tomto případě větší vliv než snížení příjmu sodíku. Nicméně podle této často citované studie by se uvedená problematika dala shrnout následovně:

• Snížení příjmu sodíku pomáhá snižovat krevní tlak.
• Zvýšení příjmu draslíku pomáhá snižovat krevní tlak.
• Kombinace 1) a 2) má větší efekt na snížení tlaku, než každý z těchto bodu jednotlivě.

V knize The Salt Fix autor argumentuje, že účastníci experimentálních studií, kteří měli normální krevní tlak na počátku studie, zažívali po snížení příjmu soli menší snížení krevního tlaku v porovnání s účastníky, kteří měli od začátku tlak vysoký.

To je pravda a nám se tato skutečnost nejeví nijak překvapivá, ale naopak znovu potvrzující pozitivní účinky snižování konzumace sodíku a zvyšování draslíku.

Jedinec, který se nachází ve zdravém rozmezí jakéhokoli zdravotního ukazatele, má jednoduše menší prostor pro změnu. Přesto bychom na základě těchto důkazů nechtěli tvrdit, že lidé s normálním krevním tlakem nemají potřebu dodržovat doporučení příjmu soli. Je to stejné jako s váhou. I když je někdo štíhlý, neznamená to, že jakákoli výživová doporučení se na něj nevztahují a může klidně jíst pořád v rychlých občerstveních.

Výživová doporučení ohledně soli tu nejsou pouze k tomu aby pomohla snížit krevní tlak těm, kteří ho mají vysoký. V první řadě jsou o prevenci vysokého krevního tlaku.

Data ukazují že dokonce kojenci a děti vykazují vzrůst krevní tlaku navázaný na příjem soli. A efekt vysokého příjmu sodíku v mladém věku může přetrvat i do pozdějšího věku.

I když nadměrný příjem soli nemusí mít na člověka okamžitý účinek, může postupně nepříznivě působit na naše cévy a ledviny. A až s odstupem času vést k rozvoji hypertenze, srdečních onemocnění a chronického onemocnění ledvin.

Kniha The Salt Fix tvrdí, že pouze cca 20 % populace je citlivých na sůl a pouze tito lidé by měli snižovat její příjem.

Nicméně výzkumy naznačují, že citlivost na sůl není vlastnost kterou buď máme, nebo nemáme. Není to buď a nebo.

Každý z nás má jinou kapacitu soli, kterou je schopen přijmout bez zvýšení tlaku. Nicméně tato kapacita s věkem klesá. Spoléhat se na to, že zdánlivě nejsem citlivý na slané jídla protože „ přece mám tlak v normálu“ tak může být poněkud krátkozraké.

Člověk se stává více citlivý na sůl s přibývajícím věkem tím, jak nadbytečný příjem soli postupně přispívá k poškození ledvin a cév. Citlivost na sůl se může zvýšit poté, co se člověku rozvine hypertenze nebo cukrovka 2. typu. Přičemž obě tyto podmínky akcelerují poškození ledvin.

Souhrnně můžeme říct, že z naprosté většiny studií vyplývá, že pravidelná konzumace nadměrného množství soli způsobuje zvýšení krevního tlaku a může zatěžovat další orgány (např. ledviny), což významně přispívá k rozvoji hypertenze a onemocnění srdce a cév. Někteří jedinci mohou být vůči účinkům soli citlivější nebo odolnější v závislosti na genetických, fyziologických a dietních faktorech a životním stylu. Zdravá strava, konzumace dostatečného množství draslíku a pohyb mohou pomoci snížit krevní tlak nezávisle na příjmu soli. Nicméně důkazy naznačují, že mírný příjem soli je vedle zdravé stravy a životního stylu rozumným krokem k prevenci vzniku a progrese hypertenze a onemocnění.