Co to jsou elektrolyty?

Všichni víme, že voda vede elektřinu. Někdo si ale možná ze školy vzpomene, že z tohoto pravidla existují výjimky.

Tou výjimkou je destilovaná voda, tedy voda bez minerálních látek. Bývá to i klasický školní experiment, kdy učitel fyziky ukazuje, že destilovaná voda nevede elektrický proud. Ale jakmile do ní přisype obyčejnou sůl (chlorid sodný), elektřinu vést začne.

Celá pravda je tedy taková, že voda sama o sobě je v podstatě nevodivá, ale vodivou se stane, když se v ní rozpustí minerální látky, tzv. elektrolyty.

Mezi elektrolyty nepatří pouze sodík a chlor ze školního experimentu, ale také draslík, vápník, hořčík a fosfor, respektive ionty těchto látek.

V lidském těle sice nedochází k vedení elektrického proudu o takové velikosti, na jakou jsme zvyklí třeba u našich domácích spotřebičů, přesto je ale udržování správných elektrických potenciálů v buňkách nezbytně nutné pro život samotný. Bez toho by nemohly existovat ani nejmenší bakteriální buňky, natož pak gigantické buněčné složeniny, kterým říkáme lidské tělo.

Draslík, nejpotřebnější elektrolyt

Ze všech těchto elektrolytů potřebujeme nejvíce draslíku, doporučená denní dávka je 3 500 mg. Druhý v pořadí, co se týče potřeby lidského těla, je sodík. Ale zatímco sodíku má vlivem konzumace přesolených potravin většina z nás přebytek, získat dostatek draslíku už pro moderního člověka tak samozřejmé není.  Celý přehled elektrolytů a jejich doporučených denních dávek je v tabulce I.

Bez žádné z těchto minerálních látek tělo samozřejmě není schopné fungovat. Všechny jsou potřebné.

Funkce draslíku v organismu

Draslík má v těle celou řadu funkcí:

• Jeho elektrolytických vlastností buňky využívají k udržování membránového potenciálu, to znamená rozdílu napětí uvnitř a vně buňky. Jen pro představu, toto napětí na opačných stranách buněčných membrán bývá v klidovém stavu -70 mV.
• Díky schopnosti ovlivňovat membránový potenciál draslík reguluje i cévní a svalový tonus (napětí). Aktivace draselných kanálů vede k membránové hyperpolarizaci membrány a roztáhnutí cév, naopak uzavření kanálu vede k depolarizaci membrány a zúžení cév.
• Svalová, srdeční a neuronová tkáň draslík využívá k šíření akčního potenciálu. Tato změna napětí slouží k přenosu signálu, a koncovému orgánu říká „udělej něco“. Na tomto signálu je zajímavé, že s narůstající vzdáleností nedochází k zeslabování signálu. Je to díky tomu, že buňky si tento signál předávají napěťově řízenými iontovými kanály, které fungují na principu vše nebo nic. Tak se to opravdu odborně jmenuje.
• Draslík je také důležitý, pokud se chceme vyhnout vysokému krevnímu tlaku a předcházet tak onemocněním srdce a cév. Je to díky tomu, že draslík napomáhá vylučovat přebytečný sodík, který naopak způsobuje zvyšování krevního tlaku.

Jaké jsou nejlepší zdroje draslíku a kolik jich musíme sníst

Jak je vidět z tabulky II., zdaleka nejlepším zdrojem draslíku jsou fazole. Při konzumaci fazolí získáme 3500 mg draslíku, tedy doporučenou denní dávku (DDD), již při zkonzumování 251 g. Což odpovídá přibližně 1 porci. Velmi dobrým zdrojem draslíku je také cizrna a špenát. Špenátu ale většinou nekonzumujeme příliš velké porce, většinou pouze okolo 150 g. Podobné je to u avokáda, které navíc většina Čechů nejí příliš často.

Stále dobrým zdrojem jsou také brambory, kterých v jedné porci většinou zkonzumujeme okolo 300 g, což nám významně přispěje do naší denní bilance draslíku.

Rozhodně je také vhodné doplňovat jídelníček banánem a čočkou, u kterých pořád můžeme počítat s významným množstvím této důležité minerální látky. Další zdroje už ale začínají být znatelně méně bohaté na draslík a k dosažení opravdu významného množství draslíku bychom jich museli zkonzumovat množství, na které většinou nejsme zvyklí.

Suroviny, které během přípravy vaříme ve vodě, navíc trochu draslíku a dalších minerálních látek ztrácejí výluhem. To se nejčastěji týká brambor v případě, že jsou oloupané a nakrájené nadrobno.

Konzumujeme dostatek draslíku?

Konzumovat dostatek draslíku rozhodně není nereálný úkol. Sám od sebe nám ale do klína nespadne, je potřeba mít aspoň základní přehled o tom, jestli jsme během dne jedli nějaké potraviny bohaté na draslík a také v jakém množství.

Jsou dny, kdy souhrou různých okolností může být příjem draslíku opravdu nízký. Proto je výhodné využívat ve své kuchyni i méně tradiční zdroje draslíku. Může to být například sůl se sníženým obsahem sodíku obohacená o draslík, díky které na jedné straně snížíme příjem sodíku, kterého má většina z nás dlouhodobý přebytek a na druhé straně přidáme do své stravy draslík, který v některé dny může chybět.

Podle výsledků studie publikované v prestižním lékařském odborném časopise by přechod k soli se sníženým obsahem sodíku mohl pomoci zachránit každý rok miliony životů po celém světě. Důvod je ten, že přebytek soli ve stravě se netýkán jen Česka, ale celého rozvinutého světa. S zdravější náhražkou soli by se snížil výskyt vysokého krevního tlaku a s ním spojených a úmrtí na mrtvici nebo infarkt. Zároveň studie potvrdila, že takový druh náhražky soli nemá žádné škodlivé účinky.

Co si z článku odnést

• Draslík je elektrolyt, který tělo potřebuje v největším množství
• Podílí se na udržování membránového potenciálu, šíření nervových vzruchů, regulaci napětí cév a krevního tlaku
• Přirozené zdroje draslíku jsou především rostlinné potraviny
• Při hodnocení významnosti zdroje je potřeba brát v úvahu obsah draslíku na 100 g a celkové množství potraviny, kterou běžně zkonzumujeme v jedné porci
• Vědci doporučují používat v kuchyni sůl se sníženým obsahem sodíku obohacenou o draslík, díky které člověk lépe vyrovná tyto dvě minerální látky